Postřehy

Během své práce a svého života celkově jsem nabyla spoustu zkušeností, vědomostí a poznání a jsem nyní postrčena, a s velkou radostí to udělám, abych vám nabídla spolusdílení vaší cesty k sobě. Takže pokud jste se z nějakého důvodu rozhodli něco ve svém životě změnit a máte chuť to sdílet a případně přijmout můj komentář, tak nabízím zatím procházky maximálně dvouhodinové. Je to opravdu pro ty, kteří chtějí jít v souladu se sebou a se všemi. Pro ty, kteří již jdou svou cestou, ale nemají možnost si o tom popovídat. 

9.5.2024 Mrkněte na moje video: https://www.facebook.com/profile.php?id=100086472393370

Přeji všem krásný den :-).

19.4.2024

Včera

Konečně.

Procházím uličkou mezi sedadly a vybírám si místo u okýnka. Řidič, starý známý, jako kouzlem

odplouvá od obrubníku zastávky a plynule se rozjíždí vstříc dobrodružstvím.

Usmívám se z okna na svěže zelenou a kvetoucí jarní přírodu. Na každý obraz zírám jako poprvé.

Malovat jsem začala teprve nedávno, ale – jak jsem se změnila.

Vše je tak krásné. Potok, kroutící se podél silnice, všechny ty větve, lístečky, barevné květy, ploty,

domy… Jak vidím tu lásku lidí s jakou si tvoří okolo svých domů ráj. Vidím holuby ve voliéře, děti i dospělé odcházející od školy. Každý detail zaznamenávám a oslavuji jeho krásu.

Všechna ta obyčejnost kolem je nádherným obrazem, kterého se jakoby dotýkám štětcem

a tím si ho hýčkám a už jsme přáteli.

Mezitím přistupují další lidé.

I na ně se usmívám.

U Jablonexu vystupuji vděčná za tu jízdu a pokračuji dál rajóny svých bývalých kolegyň,

kde i já to tak dobře znám. Nebyla jsem tu snad celé věky.

Jsem jako blázen. Jako bývalý student, který se po desítkách let jede podívat na místo,

kde toho tolik zažil a vzpomíná.

Líbí se mi silnice, i paneláky, jež jsou obklopeny bohatou a i tady tak krásně svěží zelení. Dokonce se zastavím a znovu si prohlížím vrbu, jejíž kořeny tvoří takovou dutinku, jakoby bránu do země, v mírném travnatém svahu.

Jdu po Želivského ulici a vzpomínám na Evičku a na Haničku, na práci pošťačky, která mě moc bavila, na tolik pravidelně nepravidelných setkání.

Vstupuji do prodejny peugeotů a tam už má pan Poslt pro mě připravené papíry a klíčky od auta, jemuž servisáci vyměnili zimní kola za letní. Viděl mě přicházet.

Dělím se s ním o zážitek, o pocit, naplněná nespočtem obrazů, z nichž žádný nemá chybu. Každý stojí za navnímání a namalování. A ač jsou to obrazy, jsou stále v pohybu a mění se a nemění zároveň.

Jsem v euforii.

Jak hodně jsem se změnila.

Startuji auto. Poslouchám zpěv motoru, zakroutím knoflíkem rádia na nulu a chytnu malý volantík.

Vracím se domů.

PS: Místo věty ,,Jak hodně jsem se změnila" můžete číst: Jsem šťastná. A nebo jenom: Jsem :-).

Božena Němcová v Babičce píše o hrušce, jíž měli všichni tak rádi, i když dávno neplodila. Její ratolesti zelenem krášlily střechu. Vypůjčím se od Boženy tohle spojení, protože je tak láskyplné a pokorné ke všemu, co stvořeno jest, a píši tedy: Zelenem je zkrášlen celý svět.

10.11.2023 budu prodávat keramiku a možná si vezmu dva obrazy na ukázku UVNITŘ v Centrálu v Jablonci nad Nisou. Těším se na vás :-).

3.12.2023 Včera jsem se s manželem vydala vlakem a pěšky do Liberce na film Tajemství a smysl života. A jaké to bylo? Tady je recenze:

Milý Petře Vachlere,

po dvou předpremiérách v Liberci a Jablonci jsme se s manželem vydali na finální verzi vašeho filmu opět do Liberce.

A znovu jsem prožila s vámi a vaším filmem nádherný čas harmonie, lásky a radosti. Mám hodně ráda knihu Cestu pokojného bojovníka, která podle mě obsahuje vše, co potřebujeme vědět, abychom našli cestu ke svému srdci. A váš film a Valiina píseň ukazují svět, jaký je, nás, jací jsme, ale dívá se na vše jakoby shora. A tak jsem se smála těm obyčejným lidským situacím skvěle zahraným vynikajícími herci. Jako Dan Millman, když vyšel z jeskyně a pozoroval lidi, ,,jak každý hraje dokonale tu svou roli". Znovu mi od začátku do konce tekly slzy a srdce tepalo ve společném rytmu se vším, co je. Ten film je propojující, jste to vy, váš pohled na svět, je v něm vaše nadšení a láska. Je v něm ,,paradox, humor a změna". Je v něm vše co ,,mluví k mému srdci". Dokázal jste něco výjimečného a přitom jste ,,zůstal dál obyčejným člověkem".

Velmi vám děkuji.

U Tomáše Lukavce jste řekl:

,,Já v tom filmu nabízím ten nejkrásnější svět, takovej, jako bych já si ho představoval, abychom všichni žili v harmonii, abychom si tolik neubližovali, abychom se naučili myslet srdcem...". Souzním s vámi, moje představa je naprosto stejná. Proto jsem tolik šťastná, že se vám to povedlo, tak moc cítím to poselství a tak moc potřebuji vám dát zpětnou vazbu. Je to jeden ze smyslů života. Nechodit kolem sebe jako roboti, ale vidět v sobě navzájem to božství, ocenit jeden druhého pro to, jaký je, společně se radovat z tvorby, mít k sobě vzájemnou úctu a s pokorou společně prožívat dar společného bytí.

Tak ať se daří vám a všem bytostem.

Jana Bubeníková

Dnešní báseň 13.102023

Sedím u stolu, lokty na ubrousku, v dlaních své tváře

z očí a do očí mi svítí záře

Dívám se na klip staré písně na notebooku.

Vidím, co mi dřív unikalo,

zpívá tam ,,Zagorka s Goťákem".

Jsou nádherní, živí,

přes blikající reflektory tak obyčejní.

Září radostí a štěstím,

dělají, co je baví a šíří poznání.

Sami sebou, svými texty,

životem.

Chci TEĎ vnímat lidi kolem

ne až životu dají sbohem.

Můžete mít plnou skříň zlatých slavíků,

zpívat světu árie,

přesto vás uslyší pár lidí,

ostatní uvidí jen to nepodstatné.

Otevřu své srdce ještě víc,

už nezastaví mě nic.

Víte, jaké to je?

Nádherné…

A když proti sobě jdou dva lidé,

kterým srdcem proudí celý vesmír,

poznají se.

Ještě jednou jsem se ohlídla,

jestli vejde do toho domu,

kde i já jsem bydlela.

I ona se za mnou podívala.

Poskočila jsem si a šla dál.

Prohlížím si fotky z kina.

Tajemství a smysl života.

Ty zářivé oči, společné plynutí,

klid, radost a úleva.

Jsme všichni stejně láskyplní,

i tím filmem propojeni,

můžeme být sami sebou,

milovat se a tím i celý svět.

A teď – jdu uklízet.

25.6.2023  O půlnoci jsem se probudila a věděla jsem, že už spát nebudu. Občas se mi to stává. To silná inspirace mě vyžene z pelíšku a tak natěšená jdu malovat nebo pracovat s hlínou.

Dnes je to jiné. Mám se podělit o sen z předešlého rána :-). Takže: tady je.

Zdálo se mi, že jsme s naším pejskem našli ve vnitřním prostoru asi nějakého obchodního domu

na boku ležícího retrívra. Asi čekal na svého páníčka.

Nemohla jsem uvěřit tomu, co se mu stalo. Měl přejeté všechny packy. Byla vidět stopa od kol automobilu.

Chtěla jsem volat veterinu, aby ho lékař zbavil trápení. Zároveň jsem si všimla svého psa, který

ho očuchal a věděl, co má dělat.

Nemohla jsem zavolat. Ve zmatku jsem hledala někoho, kdo má telefon s internetem, aby vyhledal správné číslo a zavolal za mě. Ale všichni, jako by byli natvrdlí, nedařilo se to a ten pes tam ležel.

Teď to na chvíli přeruším. Roky se mi zdály podobné sny.

Mně nebo někomu mně blízkému, dětem, nebo úplně cizím lidem se něco stalo a já jsem nebyla schopná křičet, neměla jsem hlas. Neměla jsem nabitý telefon, abych zavolala. Nebo jsem nemohla vyťukat číslo, nebo jsem si nepamatovala čísla záchrany. Vždycky to byl hrozný stres. Klepala jsem se a byla jsem absolutně neschopná.

Takový sen se objevoval s pravidelností a já jsem nebyla schopná rozluštit, co mi moje duše chce říct.

Poslední měsíce a možná i poslední roky se mi takový sen nezdál. Až včera.

A víte proč? Přišel mi tu záhadu konečně rozluštit. A dnešní noc mi řekla, že je pro všechny.

Tak tedy: Nemáme se snažit stále venku něco hledat. Všechno máme v sobě. Tohle si máme zapamatovat. My máme v sobě tu moc, ten dar pomáhat sobě a druhým. Proto mi nešlo křičet,

proto jsem se nedovolala. Tolik nocí jsem bezmocně zírala na trápení a myslela si, že stojím

za prd, když si ani nepamatuju číslo 155. A nebo, když si ho pamatuju, třesou se mi tak ruce, že se netrefím do tlačítek.

S tím pejskem jsem měla jen být. On si uměl pomoci. Odcházel. Můj pes to věděl a byl s ním.

I moje duše už to věděla. Proto se mi včera zdál ten sen zdál a proto mi dnes inspirace řekla, že se mám s vámi o svůj příběh podělit.

Přeji vám krásný den a hodně sil převzít odpovědnost za svůj život :-).

Dopila jsem mátový čaj, přečetla jsem si reakci Petra Vachlera na mou recenzi, kde píše, že věří v obojí, takže, jak se píše v Babičce, vše se krásně uspořádalo, znovu jsem mu poděkovala a vrátila se do postele. Včera mi Honza ke svému svátku koupil knihu Tajná moc čísel a já se začetla do příběhu autorky. Když jsem ho dočetla, zhasla jsem. Je jasné, že dnešní noc není ta, kterou prospím. Došla jsem ke spoustě uvědomění. Spustil to ten film? Určitě. Nic není náhoda. Ten film má moc skokově nás posunout. Slyšela jsem spoustu předpovědí, že se letos v létě projeví změna paradigmatu. Pravděpodobně i ten film, který obletí celý svět, je velkým darem, aby k tomu došlo. Jak jsem ležela v posteli, radovala jsem se. Cítila jsem, jak Bůh se skrze naše poznání raduje. Proto nás stvořil, aby skrze nás prožíval krásy života. Zatím s námi spíš trpěl. Nyní se to obrací.... 

23.6.2023   Moje recenze na film Petra Vachlera 

 TAJEMSTVÍ A SMYSL ŽIVOTA. Je zároveň pozvánkou do kina :-).

Pane Vachlere, s pokorou, láskou a úctou: PODAŘILO SE VÁM TO!

Když jsem viděla rozhovor s vámi v Cestách k sobě, cítila jsem z vás nadšení a vědomí, že se vám podařilo něco velkého. Byla jsem zvědavá. I já sama bych tak ráda předala své poznání a už jsem si

sama našla skromnou cestičku, abych předala lidem poselství o smyslu a krásách života. Byla jsem zvědavá, jakou cestou to z vás, vašich přátel a rodiny vyšlo. Už jen přítomnost vaší osoby před spuštěním filmu slibovala nádherný zážitek, protože lidé, kteří jsou ve společném rytmu se poznají i na dálku a předávají si energii tak velkou nepojmenovatelnou…

S prvními vteřinami filmu jsem věděla: Tak tohle promlouvá k mému srdci, tohle se mnou souzní, TO JE ONO!

Ještě bych měla říct, že nejsem filmový divák. Neviděla jsem ani Avatara dvojku :-). Naposledy jsem viděla Poltikovičův film o Tomášových, který se pro mě stal další ,,biblí" jako například Cesta pokojného bojovníka.

Váš film mě do kina přitáhl a přesto jsem málem nepřišla, protože jsem dělala dorty na zítřejší rodinou oslavu a já už žiji v přítomném okamžiku skoro pořád, takže čas absolutně nevnímám.

Naštěstí je tu složka muž, můj muž, který jako správný chlap dovede své životem roztančené

manželce dát tu oporu, a laskavě mě odvedl od domácích prací k myšlence na teleportaci autem

do kinosálu číslo 8.

Chtěla bych vám moc poděkovat. Udělal jste něco velkého. Je spousta moudrých knih, videí

s moudrými lidmi, máme život a ten rodí nové a nové bytosti, abychom se mohli inspirovat.

A protože máme každý jinou cestu, spousta lidí nečte a třeba si ani nepustí video, ale třeba

ráda přijde do kina na film. Umožnil jste lidem vidět svět jinýma očima právě prostřednictvím

filmu. Děkuji. Je to další kanál, kterým proudí šance na život v bezpodmínečné lásce

ve společném rytmu.

Nám divákům a všem lidem přeji odvahu k tomu se vyprázdnit, pohřbít své staré zvyklosti

a náhledy na svět, opustit stará přesvědčení a pustit se do dobrodružství, kterým skutečný život je.

Odvahu pro to, že otevřením srdce se stáváme zranitelní, ale to je právě to, co je potřeba,

abychom došli k trvalému štěstí a harmonii.

Říkal jste po filmu, že původní australský kmen neslaví narozeniny, ale to, když se někdo prohlásí,

že došel k nějakému uvědomění, že se stal lepším. A vy, že s tím nesouhlasíte, že si myslíte, že by to okolí mělo poznat, že se ten dotyčný posunul. S tím po svých zkušenostech nemohu souhlasit

a přikláním se k Aboridžincům. Když vědomí vašeho okolí nedosahuje takového uvědomění jakého

jste právě dosáhl, budete jenom vy tím, kdo to ví.

Velmi s vámi souhlasím se vším ostatním, co jste řekl přímo v sále nebo vaším filmem. Třeba

s jednou z vašich posledních vět, že je možné se v jednom jediném životě totálně změnit. Je to důležitá věta, která je nadějí pro nás všechny.

Ještě jednou a mnohokrát v srdci a ze srdce děkuji za vaši práci, za sdílení vašeho poznání,

za to, že jste. Děkuji a velmi se klaním před tímto dílem.

S pozdravem a přáním: Ať jsou všechny bytosti šťastny,

s láskou, pokorou a úctou někdo, kdo ještě nezná své pravé jméno, ale na něm nezáleží.

Důležité je, že cítím, soucítím a jsem připravena s otevřeným srdcem sdílet cestu se všemi pokojnými bojovníky.

Jana Bubeníková

28.5.2023 Ráno s Gastonkem :-). Ať se všem bytostem dobře daří :-).

11. 5. 2023 Píseň dětí nové doby:      https://www.youtube.com/watch?v=k2D_MF5R8hs

8. 5. 2023 Dvě rána. Včera mlha a dnes jasno. A vždycky krásně :-). Pěkné dny všem :-).

27.2.2023 V poslední době se cítím šťastná 24 hodin denně. Tohle nádherné bytí ze srdce přeji i vám :-).

Pocta vodě :-)

14.2.2023 Včera jsem nafotila část svého vesmíru. Cítím vděčnost a propojení, radost a štěstí :-).

Toto je odkaz na rozhovor s filosofkou Annou Hogenovou. Odpovídá na otázky od lidí. V závěru za ně poděkuje, cítí se jimi obdarována, považuje je za bytostné a vnímá je jako naději.

Začala jsem psát knihu, mám rozmalované obrazy a den je krátký. Přesto si uvědomuji, že jste a jsem za to nesmírně vděčná. To, co dělám, mě naplňuje. Což je smyslem žití - tvořit si svůj život dle svých představ, vidět jeho krásu a radovat se z ní. A také jít se všemi ve společném rytmu a dělat si radost navzájem a společně se radovat, společně sdílet. Vy mně dáte za obrázek peníze, budete mít radost z obrázku, já z peněz. Ty ale vezmu a zase udělám radost já někomu, on dostane peníze a já jídlo nebo barvy. Budeme mít zase oba radost. Ani on si peníze nenechá a koupí si třeba kabát atd. Najednou jsme všichni v radosti :-). Moc doporučuji přečíst si knihu od Osha Tvořivost. Hodně věcí v životě opomíjíme, neuvědomujeme si je a přicházíme na ně opravdu po pidikrůčcích. Když ale čteme a jsme otevřeni, brána poznání se otevírá mnohem mnohem rychleji. 

PŘEJI VÁM KRÁSNÝ PŘEDVÁNOČNÍ ČAS A KLIDNÉ VÁNOCE :-) 

https://www.ceskatelevize.cz/porady/14744890497-132-velka-pardubicka-se-slavia-pojistovnou/222471291200001/

Dovoluji si vám nabídnout 353 minut ve společnosti koní. I pro nekoňáky je to příjemný čas strávený při laskavém komentáři velmi znalých reportérů a jejich hostů :-). Žokejové jedou na pocit, aby se to koni líbilo, majitelé přejí všem ať dojedou, trenéři žijí s koňmi jako s dětmi. Je cítit plno lásky a respektu. A má to i happyend: všichni se zdraví vrací domů.

3.10.2022 Dnes jsem vyslechla pro mě velmi překvapivý rozhovor ze země s Tomášem Lukavcem :-).

https://www.youtube.com/watch?v=fnCsA5zvycU

29.9.2022 :-)

28.9.2022 Dnes bych vám chtěla říct, proč je mým tématem indián. Indián je pro mě symbolem obyčejného dokonalého lidství a zároveň živým důkazem, že tao je něco, čeho můžeme dosáhnout. Dokonalé bytí. To materiálno, co tu žije naše vyspělá civilizace je jen jednou z částí života a indián neztratil spojení s tou duchovní stvořitelskou částí nás. Indián nemá představu o tom, jaký bys měl být, ale bere tě takového jaký jsi. Žije v souladu sám se sebou, se svou komunitou a s celým vesmírem. Nese v sobě hluboký vnitřní klid, moudrost předků... ,,Mým indiánům“ bylo dáno vzniknout. Nešlo je neuhníst. Jsou poslem lásky, nesou v sobě moudrost a nekonečné laskavé pochopení pro nás, kteří hledáme něco víc než ten zmatek, co jsme dosud zažili. Moc ráda si pouštím dokument o indických indiánech ( in deos znamená v bohu) z Himálájí, Sádhuech, a jeden z nich říká: jsi dokonalé nekonečné štěstí. Jsi dokonalé nekonečné štěstí. Tato věta s vámi rezonuje. Protože říká pravdu. Tao je pravdou. Je skutečností takovou, jaká je. Ani dobrou ani zlou. To jen naše civilizace vše porovnává a tak nikdo nemůže být dost dobrý, protože ten vedle je možná v něčem lepší, něčeho dosáhl rychleji, něčeho má víc. A protože mu stojí před domem auto a před mým panelákovým bytečkem nestojí mé auto, jsem neschopná? A je on šťastnější? Cítím, že smyslem našeho života je žít v dokonalé harmonii se sebou a s celým vesmírem. Indián, Tibeťan a další, kdo neopustili a nebo se dokázali vrátit k takovému žití, nechť nám jsou inspirací. Za svůj největší dar považuji to, že tu mohu být a prožívat a objevovat v sobě a ve všem to dokonalé nekonečné štěstí. A že ho nepotřebuji vlastnit, ale může proudit skrze mě po celém nekonečném vesmíru. A ono to dělá, jen jsem tomu byla dlouho zavřená a ani to jsem nevěděla. Nevěděla jsem, že tu není jen narození, školka, škola, musíš poslouchat, dělej tohle a tohle nedělej, práce, vydělej peníze, buď dobrou ženou, matkou, hospodyní, dělej, dělej a moc do toho nekecej a radši mlč a usmívej se jako, že jsi happy. A když se ti začne sypat tělo, protože se na něm tento ducha popírající život projeví, sněz tadyty prášky, tohle si nech radši vyříznout a pak jako stará moc nepřekážej a umři. Tak tento svět jsem s obrovskou úlevou opustila. Přebrala jsem odpovědnost za sebe, opustila jsem zodpovědnost za ostatní a za celý svět a jako indiánka usiluji neusilováním o tao. Někde jsou ty koleje, to staré paradigma, vyjeté opravdu hluboko a bude chvíli trvat, než se vyhrabu, ale když nejsem neschopná, trapná, ubohá, tlustá, hloupá, nešikovná, ale když jsem dokonalé nekonečné štěstí, indiánka, tak to je konečně jízda :-)! Přeji šťastnou cestu všem, vám všem, kteří jste dokonalé nekonečné štěstí.  

23.9.2022 Takhle se probouzel dnešní den. V Rychnově mrzlo a toto je pohled téměř z Kopaniny, tedy téměř 657 metrů nad mořem :-).

https://www.youtube.com/watch?v=PD6Aqh3ouNA&list=RDPD6Aqh3ouNA&start_radio=1&rv=PD6Aqh3ouNA&t=273

A pak chci moc doporučit nebýt sám, sdílet svou ,,filozofii“ a s pomocí svých přátel uvidět místa, která vám dělají potíže, přijmout to, že to tak je a s radostí udělat aspoň pidikrůček vpřed. Na ten pidikrůček se většinou sami navedete, nebo nějakou malou nápovědou vám to vám milá osoba zfyzičtí. Takže děkuji svým přátelům a rodině, že mně posunují :-). A taky pejsek. To je asi ta nejinspirativnější bytost. Žádná maska, žádné strachy, jen láska a radost a taky mluví :-). Když jdeme ven, tak hurá, mám dobrůtku, tak mňam, nemám dobrůtku, tak nevadí, pojď se honit. Dnes se trochu zdržel v lese a neviděl mě a když jsem ho zavolala, pádil jako střela. Jeho čtyřicet kilo se ani nevnořilo do potoka, jak rychle přes něj přeletěl. Pak prudce zabrzdil, udělal otočku a smál se na mě a šťastný sotva popadal dech :-).

Moc jsem znovu potřebovala slyšet audioknihu Požádej a bude ti dáno. Znovu musím říct, že je to tak dobře napsané a tak moc hezky načtené.... Takže dávám odkaz:

https://www.youtube.com/watch?v=UybLvseKvu4

Takže děkuju všem bytostem, všem přeju lásku a odvahu jít vpřed a nebi děkuju za vodu, kterou zaleje suchou zem. Taky děkuju lidem, co si kupují mé obrazy a keramiku, protože díky nim můžu dělat, co mě baví.

A děkuju svému manželovi, který mi dává neskutečnou důvěru a je až neuvěřitelné, co všechno vydrží :-). Velmi si ho vážím :-).

A pusťte si Něhy. Je to opravdu moc něžné, krásně nazpívané, laskavé, hladící, milé a texty mají duši :-).

Jen malá ukázka z dokumentu, který poslouchám u glazování vypálených indiánů. Je v tom dokumentu řečená moudrost, kterou cítím a skláním se před tímto mužem, že uměl a chtěl předat slovy, co sám prožil. I on, jako mnozí jiní, přišel na to, že je třeba pustit vše, co máme a najít pravdu v sobě.

Ráno jsem si četla mail od mé dcery, která je na Srí Lance. Jakousi cestou ke mně proudí její poznání, přirozenost, otevřenost a laskavá obyčejnost tamních lidí. Vše, co cítím, co prožívám, nazvala bych láskou. Indiánci z hlíny, které laskám rukama a štětcem, pohledem, jsou láskou. Ty stromy, co padly při včerejší bouřce jsou láskou a je jim nutno poděkovat za jejich službu. Vše, co nás obklopuje je láskou...

,,Kdo by chtěl sloužit mši při světle svíčky, když může mít slunce?“ 

,,Mým jediným zájmem je, aby byl člověk absolutně a bezpodmínečně svobodný.“ Krišnamurti